Výkřik ze zapomnění: Cesta vojenského pilota z oblaků do ilegality

Kompletné špecifikácie

Čtenáři se dostává do rukou autentický příběh rakousko-uherského a československého pilota, který během dvacetileté vojenské služby prokázal vysoké profesionální schopnosti.
Kromě toho, že pomohl vychovat celou generaci mladých vojenských letců, z nichž velká část odešla bojovat do Velké Británie, byl jedním z prvních pilotů, který se od samých počátků německé okupace zapojil společně s manželkou do domácího odboje. V oblasti Královéhradeckého kraje intenzivně spolupracoval s Albínem Sládkem a odbojovou organizací Františka Munzara. Později byl popraven v německém Braniboru nad Havolou (Brandenburg an der Havel) a jeho žena byla zavražděna v Osvětimi.

Text také odhaluje některé dosud neznámé informace týkající se dějin československého odboje a kromě nesporných faktů obsahuje i osobní vzpomínky a názory autora a jeho pohled na pokračování pokrytecké světové politiky velmocí na úkor slabších.

Tomáš Kašpar

Tomáš Kašpar se narodil 12. července 1933 v Nitře, kde jeho otec sloužil u 3. leteckého pluku M. R. Štefánika. V roce 1951 absolvoval ŠDD a byl vybrán do letecké školy v Prešově, výcvik pokračoval na letišti v Popradu. Byl však ze „zdravotních důvodů“ přerušen, a tak musel Tomáš Kašpar odejít do civilu. Přihlásil se na strojní průmyslovku v Dobrušce, po jejím zakončení v roce 1957 pracoval v papírnách Vrané nad Vltavou jako konstruktér, později ve funkci hlavního mechanika. V 60. letech emigroval i s rodinou do Francie a tam pracoval ve své specializaci – konstrukci strojů pro papírenský průmysl. Má dva syny, kteří pracují ve stejné oblasti, vnoučata absolvují vysokoškolská studia. Manželka zemřela v roce 1990, v roce 2002 se znovu oženil. Ke konci profesní kariéry pracoval jako projektant, zodpovídal za stavbu továrny a zavedení technologie v Indii. Bydlí ve francouzském Štrasburku, často pobývá i v Praze. V důchodovém věku bádal několik let v českých, slovenských a německých archivech po stopách svých rodičů. Na základě velkého množství sebraných dokumentů napsal jako literární laik k uctění památky svých rodičů jejich nevšední životní příběh.